Katerina Kaie Baierova

 Simplicity and Happiness - Imgur

Také si často ráno řeknete, že dnes je ten správný den na to otočit se čelem k tomu, o čem sníte? Že dnes je ten den, kdy se všechno změní a prostě to bude lepší, bude to to ONO? Uděláte tlustou čáru a začnete s čistým štítem. Jinak. Nově. Od začátku. Vyskočíte z postele a máte spoustu energie…… A pak si jdete vyčistit zuby a říkáte si - co je vlastně mým snem? Co si doopravdy přeju? Jaký chci být?  No opravdu - pokud bych Vás teď požádala, ať mi popíšete v pár větách, co je Vaším snem - co byste mi řekli….. ?

Co jsem se naučila od Mayi Angelou?  Že nezáleží na tom, co se děje a jak zle to dnes vypadá - život jde dál. A zítra to bude lepší. Že o člověku můžete říci mnohé jen podle toho, jak přistupuje k těmto třem věcem: deštivý den, ztracené zavazadlo a zamotaná vánoční světýlka ke stromečku. Že nezáleží na tom, jaký máte vztah ke svým rodičům - budou vám chybět, až z vašeho života odejdou. Naučila jsem se, že žít není to samé jako život tvořit. Že někdy nám život dá druhou šanci. Vím také, že bychom neměli životem chodit s chytacími rukavicemi na obou rukou, protože potřebujete také umět něco hodit zpátky. Naučila jsem se, že když se rozhoduji s otevřeným srdcem, zpravidla je to to správné rozhodnutí. Že ačkoli mám nějaké bolesti, nemusím se tou bolestí stát. Že každý den bychom měli jít ven a darovat někomu svůj dotek. Lidé milují vřelá objetí nebo jen přátelská poplácání po zádech. Naučila jsem se, že se mám stále hodně co učit. Naučila jsem se, že lidé zapomenout na vaše slova, zapomenou také na vaše skutky, ale nikdy nezapomenou na pocit, který jste v nich vyvolali.”  

Vzpomenete si, přátelé, kdy jste prožili takovou tu mystickou chvíli naprostého štěstí, hluboký pocit klidu a vnitřní vyrovnanosti?? ;) Takových chvílí není tisíc. Máme jich v životě pár. Jsou krátké, jsou silné a většinou otočí náš život o 180°. Takové chvíle přichází samy a odchází tak, aby zanechaly stopu. Takové chvíle otevřou naše oči, abychom se mohli na svět dívat v pravdě. Takové chvíle zahřejí naše srdce, abychom mohli dojít odpuštění a dívat se na přítomnost bez křivd spáchaných na nás v minulosti.  Chvíle vnitřního klidu a míru. Kdy jste naposledy takovou prožili a co ve vás změnila? ;) 

Čím víc lidí brblá na pondělí, tím víc je začínám mít ráda. Dříve jsem už v neděli mívala ten divný pocit, že je víkend pryč. Jen proto, že jsem věděla, že druhý den začíná škola. Nebo práce. Nebo škola a práce. Zkrátka - zpátky ke strojům. Bye bye, odpočinku.  Pak jsem začala mít pondělky ráda. Vidím nové začátky. Nové výzvy a celý týden plný nových možností. Vidím nepopsaný list papíru, který mohu popsat jakýmkoli příběhem, který mi má představivost dovolí. 

Každý rok slavíme den, kdy jsme se narodili. Říkáme - narodil jsem se touhle dobou, před X(X) lety. Slavíte také den, kdy jste se rozhodli pro změnu? Kdy jste se rozhodli, že od dnešního dne pro Vás bude zbytek života přesně tím, co jste si vysnili? Slavíme den, kdy jsme se narodili. CO TAKHLE SLAVIT DEN, KDY JSME SE ROZHODLI OPRAVDU ZAČÍT ŽÍT?? ;)

Proste ja. 

… Jak jsem si tak psala a nořila se do sebe, v hlavě mi vyvstalo cosi od buddhistů, co jsem nedávno četla v jedné knize a umlčelo to můj monolog. Totiž, že: “dub vzniká současným působením dvou sil. Jednak je tu samozřejmě žalud, z něhož celý strom roste, semínko, jež v sobě ukrývá příslib věcí příštích. To vidí každý. Ale jen pár lidí si všimne i druhé působící síly – samotného budoucího stromu, který chce existovat tak silně, že zhmotňuje žalud do bytí, vytahuje semenáček z prázdnoty a řídí vývoj z ničeho k dospělosti. V tomto ohledu, říkají zenoví buddhisté, je to dub, kdo vytváří žalud, z něhož se sám zrodil.” A najednou mi to všechno sepnulo. Vždyť to, kým se stávám a jak rostu je pro mě největší inspirací ze všech! A to, co jsem rozepisovala na začátku do několika odstavců? To se dá ukrýt pod prosté “Tohle jsem já. Ber nebo nech být.”  CELÝ ČLÁNEK: http://www.kaie.cz/o-inspiraci/